Výstavní soubor je sestaven z výběru černobílých fotografií, které vznikaly během pěti fotografických cest a studijních pobytů v Japonsku mezi lety 1997 až 2015. Poprvé Daniel Šperl navštívil Japonsko v roce 1997 v rámci studijního pobytu na pozvání Japonské fotografické asociace a zatím naposledy to bylo letos v květnu, kdy na pozvání a za podpory EU-Japan Fest Japan Committee realizoval pro festival japonské kultury Japan Fest 2015 probíhající v rámci projektu Plzeň 2015 - Evropské hlavní město kultury fotografický výstavní soubor “Životní styl Japonska”.

 

Fotografický projekt Daniela Šperla “Japonsko” je originálním a uceleným českým vhledem do svébytné japonské kultury a osobitou sociologickou studií každodenního života lidí v japonských velkoměstech i na venkově. Ve vystaveném souboru se autor snaží médiem černobílé, ručně zpracované fotografie zachytit dynamický život japonských obyvatel, ale též jejich tradice, historii, kulturu a zvyky.

 

Fotograf a historik fotografie MgA. Angelo Božac, Ph.D. o souboru Daniela Šperla „Japonsko“ napsal:

„Zobrazování lidského údělu, emocí a prožitků vyžaduje od fotografa specifický přístup, pokoru a porozumění pro život člověka. Ve fotografii subjektivního dokumentu, kdy je autor téměř součástí děje, není prostor pro manipulaci se skutečností. Krása tváří, postojů a pohybů postav, zvláštní a často exotické prostředí Japonska, inspirovaly Daniela Šperla k výtvarnému pojetí tohoto podivuhodně přitažlivého světa a zároveň hledání souvislostí a symbolů, které exotičnost popírají.

Ačkoli se dokumentární fotografií ve světě zabývá mnoho fotografů, je velmi obtížné vymezit její osobitý projev. Snad proto, že nevychází z formy, nýbrž z vnitřního obsahu a poslání jednotlivce. Síla většiny Šperlových fotografií spočívá ve skvělém výběru kontextu a také v mimořádné schopnosti vtáhnout diváka do obrazu. Fotografie jsou intuitivní a přímo závislé na emočním obsahu situace.

Daniel Šperl odmítá jakoukoli vyumělkovanost, aranžmá, respektuje skutečnost bez jakéhokoli zásahu z jeho strany. Čeká na svou chvíli a hledá správné umístění ve vztahu k námětu. S tímto individualistickým přístupem přichází v pravý čas. I když ilustruje své osobní vize, ponechává prostor divácké fantazii. Ukazuje se jako mistr náznaků a tušených souvislostí a nemá potřebu vše explicitně vysvětlovat.

Pro dokonalou dokumentární fotografii nestačí jen být v určitou chvíli v zajímavém prostředí, ale je nutné mít schopnost i ze zdánlivě banální situace vykouzlit příběh. K tomu je ale třeba si stejně jako Daniel Šperl vypracovat svůj vlastní styl a způsob vidění. Šperlovo fotografické dílo naštěstí není spojeno s komercí a zakázkami, a proto se můžeme těšit z jeho vlastních prožitků a osobitého podání.“